na Blog.cz

< 1. Kapitola >

     Přehnula jsem dopis na půl a vložila ho do růžové obálky. V krbu na druhé straně místnosti hořel oheň. Pomalu jsem došla k ohni. "Mám tě ráda Sarah." Zašeptala jsem a hodila obálku do ohně. Místnost se zaplavila teplem, když dopis shořel do posledního popílku. Takhle je to už čtyři roky. Měsíc co měsíc se místnost zaplaví vůní obálky, když jí oheň líbá. Dnešní vůně byla ale výjimečná. S úsměvem jsem si přivoněla k ohni. Dnes je den mých 17náctin.

     Podívala jsem se na hodiny. Bylo velice brzo, i když každý den vstávám do školy a pravidelně chodím pozdě, dnes jsem měla ještě půl hodiny čas.

"Vivien!!" Ozvalo se z kuchyně. Moje ztřeštěná matka Alyson je už zase vzhůru. Seběhla jsem schody, batoh hodila do předsíně.

"Co je mami?" Tiše jsem si sedla ke stolu.

"Zlatičko, potřebuji pomoct." Podívala se na mne tím svým prosivím pohled a já nemohla odolat.

"Ano?"

"Vivi. Po škole se stav u mě v práci, dám ti pokyny." Usmála se a hodila mi svačinu na stůl.

Úsměv jsem jí opětovala. "Tak jo."

Objala jsem ji. "Pá mami."

     Před domem stálo moje krásné auto, bílí Peugeot stál pod stromem. Nasedla jsem, batoh hodila na sedadlo spolujezdce a nastartovala. Náš dům byl ten úplně poslední v městě, a tak jsem na to šlápla.

     Před školou jsem si zaparkovala na moje oblíbené místo pod velký dub. Než jsem stačila otevřít dveře, už stála u mého auta partička mých přátel.

     Paul s Joshem kontrolovali mé auto. Lissa stála opřená o strom, u ucha měla mobil a s někým mluvila. Řekla bych, že s mámou. Jen mi tu někdo chyběl, moje nejlepší a nejoblíbenější kamarádka Stella, která tu nebyla.

"Paule, kde je Stella?" Zeptala jsem se a bouchla dveřmi.

Paul odtáhl pohled od auta a vražedně se na mě podíval. "Nenič to auto Vivi."

Josh ukázal na Lissu, takové jeho oblíbené gesto, zeptej se Lissi.

      Nechali jsme kluky u auta, jestli chtějí přijít pozdě, tak ale sami. Sedli jsme si na lavičku.

"Lisso, kde se Stella?" Vytáhla jsem z batohu tričko, který mi půjčila na rande s Mikem, který tu taky není.

"Jo, Stella měla doučování. Sejdete se prý na Biologii." Podívala se přes park k příjezdové cestě. Poslední dobou byla Lissa trochu nervózní, někoho stále vyhlížela. Začalo to před týdnem, když odmítla schůzku s tím nejsladším klukem na škole. Tom Broken jí pozval na rande a ona prostě řekla ne. Takového kluka bych neodmítla ani já. Rozhodla jsem se to z ní dostat, dozvědět se, co se s ní děje.

"Lisso, kam to pořád koukáš?!" Mávla jsem ji rukou před obličejem.

"Cože?" Řekla nepřítomně a mě bylo jasné, že je zase myslí někde jinde. Takže, teď z ní nic asi nedostanu. Zapnula jsem si zip u batohu a zvedla se.

"Jdu na tu Biologii, sejdeme se na obědě."

Lissa kývla a zamávala na kluky.

    Celou cestu na Biologii mě zastavovaly přátelé a lidi, kteří si myslí, že jsou moji přátelé. Když jsem došla na hodinu, Stella už seděla na svém místě a mávala mi. Také jsem ji zamávala a šla si sednou na své místo, které bylo mimochodem vedle Stelly. Vytáhla jsem z batohu učebnici a usmála se na ni.

"Všechno nejlepší k narozeninám." Řekla s úsměvem a přátelsky mě objala.

"Stello, víš co jsem ti říkala." Zasmála jsem se. Stella mě šťouchla do ramene. Chtěla jsem jí toho tolik říct a na tolik věcí se zeptat, vždyť jsme se neviděli celý víkend, ale do třídy vstoupil náš profesor na Biologii.

    Téma dnešní hodiny bylo udělat si výpisky z učebnice, zatím co profesor zkoušel. Vytrhla jsem papír ze sešitu, rozhodla jsem se, že napíši Stelle psaníčko, kde se jí hlavně zeptat na Lissu.

     Najednou jsem ale ucítila, že se mi někdo dívá přes rameno.

"Slečno Lottová, to jsou vaše výpisky za celou hodinu?!" Profesor natáhl ruku pro můj sešit. Celá třída se na nás, lépe řečeno na mě dívala.

"Slečno Stevová, sešit." Natáhl ruku po sešitě mojí spolusedící. Chvíli si sešity prohlížel. Zvědavě listoval mým sešitem, pak nám je hodil na stůl.

"Je mi jedno, co jste dělali celou hodinu. Dnes vám to přehlídnu, ale pro příště si pamatujte, že vám to neprojde."

Sborově jsme si oddechly, když zazvonilo.

    Když jsme došly na Tělocvik, zastavil nás Mike. Usmíval se na mě a já se cítila jako v sedmém nebi.

"Ahoj Vivi." Řekl a políbil mě na tvář. Celá jsem se zachvěla. Krev se mi začala přemísťovat do tváří, začala jsem se červenat. Pomalu jsem začala dýchat, abych se uklidnila. Já jsem děsná stydlivka.

    Na obědě jsme si se Stellou sedly k našim kamarádům. Lissa se rýpala v obědě, Paul pustil potichu v mobilu hudbu a s Joshem do ní rapovali. Mike seděl u svého stolu s kamarády sportovci.

"Vivi má narozeniny!!" vykřikla Stella.

Lissa zvedla pohled od jídla. "Blahopřeji Vivien." Paul se Joshem začali tleskat a pískat přes celou jídelnu.

"Vivi!!!" Křičeli. Nehorázně mě z nich bolela hlava, ale takový moji přátele prostě jsou. Už jsem si na to zvykla. Mike se otočil a poslal mi vzduchem polibek. On je tak sladký.

    Po vyučování jsem se rozloučila se Stellou a vyrazila k mému úžasnému autu. I když je to jen Peugeot, miluji ho. Uvelebila jsem se za volantem a svůj batoh hodila tentokrát na zadní sedadlo. Celou cestu za mámou do práce jsem přemýšlela. Chtěla jsem Lisse pomoct, ale něco vymyslet bylo nakonec velice těžké. Pokaždé jsem si dokázala se vším poradit, ale na tohle jsem krátká. Stella je moje nejlepší kamarádka, ale Lissa pro mě taky moc znamená. Jsou jediné, které mě v té nejhorší situaci pomohly. Když Sarah zmizela, bylo mi na nic. A ony dvě ve mne vzbudily touhu žít i bez ní.

    Zajela jsem do ulice a zaparkovala na parkovišti vedle auta mé matky. Moje milovaná Alyson si jezdí Jeepem. Ano, moje matka je obrovský cestovatel, a proto si pořídila auto pro všechny případy. Vešla jsem do krámku s hudebninami.

"Ahoj Taylor." Zamávala jsem mámině pracovnici a odešla ke kase. Ohrnula jsem závěs, máma seděla u stolu v šatně a přebírala se v hromadě papírů.

"Mami?"

Alyson zvedla hlavu od stolu. "Vivi, jsem ráda, že si konečně tu." Rukou ukázala na židli u stolu. "Sedni si."

Sundala jsem si bundu a usadila se naproti mámě. "Tak co potřebuješ?"

Alyson se na mě zase podívala prosivím pohledem. "Zlato, potřebuji pomoct s těmito papíry."

"No?" Přitáhla jsem jeden papír k sobě. "To je účetnictví?" Přitáhla jsem si zbytek papírů a pořádně si je prohlédla. Je listopad a ona tu má nedodělané účetnictví ze září.

"Mami, tohle je ale září!!" Ukázala jsem na papír.

"Já vím, potřebuji to nejpozději zítra ráno." Řekla a sklonila hlavu.

"Co?!" Bouchla jsem do stolu. "Nad tím strávím celý odpoledne."

"Prosím Vivi, udělám ti skvělou večeři, řekni si, za to co chceš." Prosila a žadonila, dokonce mi slíbila, že udělá cokoliv.

Oblékla jsem si bundu. "Tak mi to dej do nějaké tašky, chci to mít, co nejdříve za sebou."

    Cestou domů jsem se stavila ještě nakoupit, jelikož jídlo z naší lednice záhadně mizí. Zaparkovala jsem na svém místečku pod stromem a vytáhla tašku s nákupem a s papíry. Uklidila jsem nákup, batoh hodila do pokoje na postel a odešla do kuchyně. Musím se posilnit, abych to účetnictví přežila. Vzala jsem si jablko, do sklenice nalila džus. Čeká mě odpoledne plné počtů.